Obrazy Ivana Marčuka konečně v Praze

 Ti, kdo znali jeho dílo zatím jen z reprodukcí, se dočkali možnosti prohlédnout si v Praze menší soubor jeho akrylových maleb. Výstava je instalována v Galerii Jakubská ve stejnojmenné ulici pražského Starého Města a přístupna bude do neděle 10. září.

   
Autor, který oslavil loni v květnu osmdesátiny, je synem tkalce z Volyně na ukrajinském severozápadě a zaměstnání jeho otce rozhodně ovlivnilo jeho vlastní tvorbu. Výtvarné vzdělání získal Marčuk ve Lvově, ale za prací odešel v 60. letech do Kyjeva, kde zahájil před víc než půlstoletím vlastní výtvarnou dráhu.

Se svéráznou tematikou svých prací, ale asi i svou životní filosofií začal brzy narážet na limity ultrakonzervativní ukrajinské výtvarné kritiky, která jako by chtěla být papežštější než moskevský papež. Zatímco v Moskvě nalezl pro své práce určité uznání, nemohl dlouho uspořádat v rodné zemi samostatnou výstavu svých prací. Ačkoli se od roku 1984 malováním živil, do Svazu umělců Ukrajiny byl přijat až po své padesátce, v roce 1988, a první výstavu konal v Kyjevě o dva roky později.

Mezitím Marčuk přesídlil na více než deset let do západního světa, kde jeho práce vzbuzovala určitý zájem, v roce 2001 se však na Ukrajinu vrátil a postupně se i tam dočkal rostoucího uznání (už v roce 1997 mu byla udělena státní cena Tarase Ševčenka). Za prezidentování Viktora Juščenka se začalo dokonce mluvit o zřízení jeho osobního muzea, které však dodnes zůstalo jen projektem.

Jestliže Ivan Marčuk již uspořádal přes 120 osobních výstav, je trochu s podivem, že do Prahy dorazil výběr jeho prací až letos. Umělec se přitom pokoušel ohmatávat zde půdu už někdy koncem 80. let, kdy byly ukázky jeho prací předvedeny zdejším výtvarným kritikům. Jak jsem se tehdy doslechl, byly vnímány jako zajímavé, ale ne zas „až tak zajímavé“ a na svou pražskou výstavu musel umělec čekat ještě skoro tři desetiletí.

   
Současná výstava začíná obrazy zhruba z oné doby (rokem 1986) a předvádí dvaadvacet prací z období dalších dvaceti let (do roku 2005). Jasně dominují léta devadesátá, tedy čas, který umělec strávil mimo Ukrajinu. Ta se ostatně bezprostředně do jeho díla tematicky nepromítá – výjimkou je jen ojedinělé vyobrazení Dněpru. Pak je tu malířův autoportrét s motýlem nebo dvojí motiv hudební. Převažují však obrazy nesnadno vysvětlitelné a se silným filozofickým podtextem, jejichž názvy mnohdy nepomáhají proniknout do spleti umělcových myšlenek, z nichž místy vane nejen přemýšlení o tajemství bytí, ale snad i vědomí o jeho chaotičnosti a místy také zřetelný pesimismus.

   
Velmi zajímavá je technická stránka Marčukových akrylových obrazů, projevující se vršením pracně vytvářených, vlastní život žijících geometrických motivů. Používá metodu, kterou sám nazval pljontanyzmus (pljontaty = tkát, vrstvit), připomínající nekonečné a zálibně prováděné pletení, proplétání a zaplétání nití. Nejsem si nicméně jist, zda tato ukázka malého výboru z Marčukova díla dává dostatečně jasnou představu o jeho genezi, různotvarosti a postupném směřování.

A úplně na závěr si nemohu odpustit několik kritických připomínek. Obávám se, že stísněné prostory Galerie Jakubská nejsou ideálním prostředím pro tuto výstavu, zvláště když je návštěvník konfrontován zároveň s drobnými plastikami maďarského sochaře a početnými „novoimpresionistickými“ malbami pražského Ukrajince A. Oniščenka, majitele galerie. K soustředění na Marčukovy obrazy uvedené skutečnosti nijak nepřispívají. A navíc se dostavuje pochybnost: kolik českých zájemců do těchto prostor reálně zavítalo a kolik mezi nimi bylo profesionálních znalců výtvarného umění?

Nesmyslné je uvádění malířova jména v podobě „Marchuk“ – není důvod ke kopírování formy jeho přepisu do západních jazyků. Anglicko-český text dvoulistu, nahrazujícího katalog, je až příliš stručný a jeho česká varianta má daleko ke stylistické dokonalosti. A konec konců by se snad mělo při vší úctě k umělci šetřit slovem „génius“. I přes tyto připomínky je vzpomenutá malá prezentace malířského díla I. Marčuka jedinečnou příležitostí seznámit se s originály, které budou k vidění už jen do neděle!

(boz)

Více na https://www.myaukrajina.cz/node/340